Moje pracovna

Už to budou dva roky, kdy jsem přišla do kurzu patchworku naší bezvadné lektorky Daniely. Nejprve jsem šila na starší singrovce a na malinkém stole a s větší látkou jsem musela vždy odejít ke kuchyňskému stolu. Výrobky se moc líbily manželovi, a tak mi nejprve koupil nový stroj Janome, a poté mi v malém pokojíku, který většinou sloužil hlavně pro návštěvy vnuček, zřídil krásnou pracovničku. Teď zde mám nejen šicí stroj, žehličky, žehlicí prkno, ale hodně poliček plných látek a dalších věcí, které k šití potřebuji. Na parapet pod okno mi přišrouboval magnetickou lištu, a já si na ni dala naplněné nádobky, rovněž magnetické. To jsem odkoukala od mé „spolukurzovnice“ Ivety. Chtě nechtě se o ní musím zmínit: nejenže jí šití výborně jde, ale je také technický typ, a kdykoliv jsem si s něčím nevěděla rady, Iveta to věděla, poradila a pomohla. O každé z těch, co jsme se spolu učily, by se dalo napsat hodně prima věcí, hlavně však o lektorce Daniele. To by ale bylo na jiný a dlouhý článeček :-).

A tak, jak vidíte na fotografiích, mám opravdu dobře vybavený pokojík, který se dá rychle upravit pro případnou návštěvu, kde ale mohu dělat i hodně domácích prací. Na facebooku, kde mám i svoji stránku, vidím hodně pracovniček i pracoven šťastných nadšených patchworkářek, a tak jsem se rozhodla, že se pochlubím také, a zároveň poděkuji manželovi za to, jak se snažil mi ho co nejlíp vybavit. A vám všem, které zatím takový koutek nemají, přeji, aby se ho brzy dočkaly.

P.S.: Ty pětitisícovky pod televizí jsou odtržené z role toaletního papíru a dostali jsme je od vnuček k Vánocům 🙂 🙂 :-). Ale vypadá to dobře, že?

Tašky II

12493458_966173883451394_1123001469938000128_oTašky jsou v této době mým hlavním tématem. Od první, kterou jsem ušila v kurzu, jsem už vyrobila celou řadu tašek a taštiček jak pro dospělé, tak pro děti i teenagery. Nejprve jsem šila z denimu, protože látka je pevná a dá se dobře kombinovat s dalšími, tašky jsou pevné a multifunkční i vzhledem a dají se nosit takřka pro každou příležitost. Posléze jsem přešla k balvněným látkám jemnějším (i pevnějším), což jsem vyrovnávala silnější výztuhou. Samostatnou kapitolou byly tašky pro jogínky ušité z látky na sárí, které mi přivezla dcera z Indie. Tuto velejemnou látku jsem musela ještě podkládat nažehlovacím vlyselinem, jinak se látka třepila a ve švech se rozjížděla. Práce to byla náročná a šití dalo opravdu zabrat. Podle reakcí na tyto tašky to ale stálo za to. Malým zákaznicím jsem přichystala taštičky s motivy pohádkových a dalších oblíbených postaviček.

Všechny mé klasické tašky mají nadstandardní vnitřní „vybavení“, což znamená dvě vnitřní kapsy na brýle, jednu kapsu na mobil, karabinku na klíče (případně dvě). Venkovní kapsičky dělávám dvě, jedna je zavírací na magnetku nebo jiný druh „zámku“, druhá je volná, protože je určená na věci, které by měly být rychle dostupné – například kapesník, lístek na MHD apod. Kromě toho tašky opatřuji reflexní fólií pro větší bezpečnost nositelek.

Pokud si potřebuji jen odskočit, brávám si menší taštičku, do které dám jen to nejnutnější: brýle, peněženku a klíče. Vejde do ní i malý skládací deštník.

Časem se chystám ještě na tašky nákupní, na laptop („indické“ už tento požadavek splňují svou pevností) a další.

PF 2017

PF 2017

Milé patchworkářky, už zase máme další rok – 2017. A zase uletí jako voda…

Dárečky jsou rozdané, udělaly radost, a to rovnou dvakrát – jednou obdarovaným, podruhé mně a určitě i vám – že se líbily. Teď se ale rozjíždím poměrně pomalu – ještě je doma plno práce po svátcích, venku je krásná zima, tak jsem se dala do toho, na co nebyl předtím čas. Vyrábím z kousků látek, co mi zbyly, pokrývku na botník a zároveň se učím quiltovat: pořád to není ono a obdivuji všechny, které předvádí nádherné quilty na velkých dekách. Snad se k tomu aspoň částečně někdy dopracuji :-).

A tak do nového roku přeji všem patchworkářkám nejen hodně zdraví a sil, které potřebují i k šití, ale i hodně inspirace, krásných výrobků a radosti, které přinesou.